Rozhovor Sweet 17

11. června 2007 v 17:46 | ChciplaKrisa |  Rozhovory
I když vznikli už v roce 1999, prorazili až o 4 roky později. A to hlavně díky skladbám Fallen, Bring Me To Life a My Immortall, které jim zajistily obrovský zájem fanoušků i médií. Největší podíl na úspěchu má bezesporu hlavní postava kapely (zpěvačka a skladatelka), výrazná a zároveň tajemná Amy Lee.
Ta je ostatně podepsaná coby hlavní autor nejen pod novým singlem Call Me When You´re Sobber, ale i pod celým novým albem Open Door (Otevřené dveře). Je to deska, na které svou kapelu a hlavně sama sebe představuje v úplně nové podobě. Amy se rozhodla být mnohem upřímnější a otevřenější než dřív, a to jak v muzice, tak před novináři. A co všechno o nových písničkách, o svém soukromí a o svých dalších plánech tahle zvláštní zpěvačka říká?
Sweet17: Amy, poslední studiové album jste vydali už před třemi lety. Proč jsme si na novinku museli počkat tak dlouho?

Amy: Protože první rok po vydání dvou desek v dost krátkém časovém úseku jsme neměli ani čas ani inspiraci pracovat na nových věcech. Pak se navíc spoluzakladatel kapaly Ben Moody rozhodl odejít, takže jsme museli najít nového kytaristu a hlavně jsem potřebovala nového parťáka skladatele. Tím se nakonec stal Terry Baldamo. Společnou řeč v muzice jsme našli hodně rychle, ale i tak nám nashromáždění nového materiálu trvalo dva roky. A výsledkem je album Open Door.

Sweet17: A co ten název vlastně znamená, jak ho vysvětlíš?

Amy: Fráze "Otevřené dveře" nejlépe vystihuje celkovou atmosféru, kterou jsme s Terrym při práci na písních prožívali. Byli jsme tak nadšení z té energie, kterou jsme společně vkládali do každé skladby a pak s ještě větším nadšením zjišťovali, co za skvělé věci se nám společně podařilo dát dohromady, že mi to přišlo jako výborná metafora. Protože jsem celou dobu cítila zvláštní svobodu, že můžeme každou písničku udělat, jakkoli se nám to bude líbit. Že prostě máme otevřené dveře kamkoli, co se nápadů týká, a nikdo neprotestoval, což bylo to nejdůležitější.

Sweet17: Znamená to, že dřív ty pomyslné dveře byly zavřené, takže jsi neměla ve skládání takovou svobodu?

Amy: Dalo by se to tak říct. Ale zavřené byly jen kvůli tomu, že jsem se je bála otevřít. Neměla jsem ještě tolik zkušeností a odvahy dělat muziku přesně tak, jak jsem chtěla, bála jsem se experimentovat, bála jsem se, co by se mohlo stát, kdyby… Ale jsem moc ráda, že jsem našla tyhle otevřené dveře, protože tam venku je překrásně.

Sweet17: Je pravda, že na každé písničce pracuješ do posledního detailu a klidně jsi schopná ji celou několikrát předělat, dokud nejsi opravdu spokojená?

Amy: Ano, jsem perfekcionistka. Myslím, že v hudbě je to i nutné. Navíc když jsem hlavní skladatel, nemohla bych se podepsat pod něco, co by podle mě nebylo úžasné.

Sweet17: Jistě i proto mají tvoje songy takový úspěch. Jak se vlastně vypořádáváš s popularitou, poznávají tě lidi na veřejnosti?

Amy: Když nechci, aby mě poznali, tak nemají šanci. Stačí vypadat jako normální průměrná holka a nikdo si mně ani nevšimne.

Sweet17: Co je pravdy na tom, že nejsi v soukromí tak tajuplná, jak na první pohled vypadáš?

Amy: Na tom je pravdy docela dost. Samozřejmě je rozdíl mezi mnou coby zpěvačkou a mnou coby soukromou osobou. Asi bych nemohla být pořád tak vážná, jak na první pohled vypadám. Pořád si tu image hlídat je navíc děsně vyčerpávající. Navíc já jsem ve skutečnosti hodně veselej člověk, takže by mě to ani nebavilo. Na druhou stranu díky působení v Evanescence se mnohem lépe vypořádávám se složitými životními situacemi. Když na mě padne depka, napíšu o tom písničku, pak se z toho ještě vyzpívám a je mi zase dobře. Jsem zato strašně moc vděčná. A dokonce si myslím, že v posledních měsících je pro mě kapela mnohem důležitější než třeba po vydání Fallen. Prostě mě to všechno moc baví. A mám pocit, že i když zpívám ty nejsmutnější nejbolestivější písničky, je poznat, že si to ve skutečnosti skvěle užívám. Tyhle složitější songy jsou totiž hlavně o projevu zpěváka a pro mě je každá těžší zkouška vždycky hlavně zábava.

Sweet17: Je taky pravda, že jsi nikdy nechodila na žádné profesionální hodiny zpěvu?

Amy: No, tak asi na půl. Ve 13 jsem chodila do dětského sboru a pravidelně jsme jezdili na různé soutěže, takže to mi určitě pomohlo. Ale jinak je pravda, že jsem samouk. Už jako malá jsem věčně seděla u klavíru a hrála, k tomu zpívala a hrozně mě to baví do dnes. To je myslím ten nejlepší trénink.

Sweet17: Taky je pravda, že si v rámci image sama navrhuješ svoje kostýmy? A snad uvažuješ o vlastní módní kolekci?

Amy: Je pravda, že si sama navrhuju své kostýmy, protože mi zatím nikdo nedokázal nabídnout nic, co by se mi opravdu líbilo. A než abych nosila něco, v čem se necítím, to si to radši nechám vyrobit podle svého. Vlastní módní kolekce sice není špatný nápad, mohla by to být i velká legrace, ale nevím… v současnosti je pro mě na prvním místě kapela a muzika, takže o tom zatím neuvažuju.

Sweet17: Dobře, když ne kariéra módní návrhářky, co třeba sólová pěvecká dráha?

Amy: Tak to určitě ne! Jsem naprosto spokojená s kapelou, s tím, kam jsme se společně dostali a že nám to takhle funguje. Kdybych se pustila na sólovou kariéru, musela bych opustit kapelu, protože oboje bych asi nestíhala. Ale to tedy opravdu nemám plánu. Možná někdy v budoucnu, v dohledné době však v žádném případě.
Zdroj...blogman.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama